Reportér ČT popustil na Facebooku uzdu své vášni a napsal, co si myslí o čínské velvyslankyni. Bez ohledu na to, co napsal, se obhajoval tím, že by pak nemohl nic říct ani před manželkou. Není to tak jednoduché, jak si představuje.

Touha Rady pro rozhlasové a televizní vysílání mít zpravodajství vyvážené se evidentně neprojevuje v tištěných médiích. Včera jsem si uvědomil, jak zásadně a nevyváženě se informuje občan, který by rád nasáknul trochou znalostí z novin.

Německo, tohoto času předsedající stát Evropské unie, přišlo s geniální myšlenkou a to, že nechá zakázat používání svastiky v celé Evropské unii. Ačkoliv svastiku většina lidí zná díky zneužití Adolfem Hitlerem jakožto symbol Třetí říše, má zcela jiný základ a to už ve staré Indii jako kladnou polovinu protikladů (dobro – zlo, bůh – ďábel). Dodnes je hojně využívaná hinduisty.

O víkendu mě zaujala zpráva, že britská vláda hodlá zavést databází osobních údajů obyvatel Velké Británie, která bude mít za úkol minimalizovat návštěvy úřadů. Např. při silničním neštěstí je nutné kontaktovat úředního šimla čtyřiačtyřicetkrát (ne, že by např. u nás při změně trvalého bydliště to bylo lepší). Zajímavější však bylo něco, co bych čekal od našich politiků.

Je zajímavé sledovat, jak se vyvíjí aféra kolem ne zcela korektní jízdy policejního prezidenta. „Sesaďte ho! Sejměte ho! Zastřelte ho! Potrestejte ho!“ je slyšet z mnoha míst. Jenže ono nám jaksi chybí to nejdůležitější.

Redaktoři MF Dnes sledovali jízdu policejního prezidenta Vladislava Husáka a zjistili, že jeho služební vůz se řítil poněkud vyšší rychlostí, než by měl. A nebyl to jediný prohřešek proti zákonu o silničním provozu. To by až tolik nemuselo vadit, nebýt prohlášení, které v zápětí vzniklo na naléhání redaktorů.

Nejsem si zcela jist, ale mám takový pocit, že řidič policejního vozu, který nemá zapnutý výstražný maják či jiná výstražná zařízení, se musí chovat naprosto dle regulí stanovené slavným zákonem o silničním provozu. Bohužel se mi tento pocit rozplynul po ukázkové jízdě jednoho frajera, který porušil snad vše, co se dalo.

Volební kampaň je v plném proudu, z reklam na nás koukají a promlouvají lidé, o kterých by nikdo neřekl, že dokáží udělat vše, co slíbí. Ale to bych nechal stranou. Spíše mě zaujal slogan ODS, který u fotografie Lucie Talmanové zřejmě slibuje cosi nekonkrétního, co bude uděláno s naším zdravím. Opravdu je to paradox, že toto prohlášení je právě u paní inženýrky.

blíží se termín voleb do poslanecké sněmovny a s tím i vaše snaha nalákat voliče, aby se dostavili k volebním urnám a vložili hlas pokud možno té vaší straně. Jak už to ale bohužel v naší zemi chodí, mnoho voličů si stěžuje, že nemá, komu by hlas dalo a tak se k volbám nedostaví. Dovolte mi tedy, abych vám touto cestou navrhl řešení, které by mohlo ještě do letošních voleb vejít v platnost a tím by přilákalo k volbám výrazně více voličů.

Od prvního ledna se podle nového zákona nesmí kouřit na zastávkách autobusů a tramvají. Naproti tomu původní zákaz kouření v době podávání hlavních jídel v restauracích byl zrušen. To mně připomnělo monolog vedený s poslankyní ing. Talmanovou.

Titulky v novinách a komentáře v rádiu či televizi svalují zavinění dopravních nehod na led, sníh, oslnění sluncem, mlhu a další rozmary počasí. Neustále se snažím přijít na to, jak, dejme tomu, silný déšť dokáže zapříčinit např. smrtelnou nehodu.

Skupina Čechomor zavítala 22. listopadu v rámci svého krušovického turné do Kladna, kde více než sto minut hrála písničky jak z nového alba, tak z těch starších. Protože tuto formaci sleduji již delší dobu, mám s čím srovnávat, což také v následujícím textu dělám.

Minulý týden jsem po dlouhé době byl v centru Prahy na týdenním školení a byl jsem dost zhnusen otravnými žebráky, kterým zrovna dnes vypověděli smlouvu z bytu a potřebovali peníze na cestu domů, vnucovači letáků, havětí z hnutí Greenpeace a výberčími na různé humanitární akce.

Na recenzi Delphi 6 jsem od Borlandu dostal ne příliš pozitivní reakci, kterou zde přetiskuji včetně mé odpovědi. Jenom zdůrazňuji, že v tištěné podobě nebylo uvedeno vše, co jsem odevzdal redakci (tedy to, co si můžete přečíst na stránce uvedené výše).

Když jsem před osmi lety začal programovat, byl - alespoň mezi českými programátory - nejoblíbenější vývojový nástroj Turbo Pascal verze 6. Kdo si ještě pamatuje, tak ví, že prostředí bylo se žlutým písmem a modrým pozadím.