Existenciální román Temná komora Damoklova s prvky thrilleru je dílo holandského autora. Ačkoliv autor byl svou rodnou zemí ke konci života natolik zhnusen, že žil v Paříži, po své smrti se stal v Holandsku nejopěvovanějším domácím autorem (to už se zřejmě nemohl bránit). A právě příběh z posledního roku druhé světové války a prvního poválečného se začal označován jako Hermansovo nejlepší dílo.

Knihu Nicka Cavea Smrt Zajdy Munroa předcházely velmi nadšené recenze s mnoha přísliby. Protože ve spoustě případů hodnocení recenzentů ovlivní můj výběr (a většinou to sedí) a protože Nick Cave je dobrý autor, po knize jsem sáhl hned, jakmile vyšla v českém překladu. Je však tak dobrá, že se stane románem roku, jak někteří předjímají?

Mé rozhodnutí přečíst si mne dosud neznámou knihu Jonathana Littella se dostavilo ihned poté, co jsem se o ní dozvěděl z jedné recenze. Ono odhodlání padlo na základě recenzentovy výtky, že autor jaksi zapomněl na „morální rámec“. Jenže přesně tohle bych od knihy čekal. Ať samozvaní moralisté táhnout třeba i na Sibiř. Ať si lidé toužící po servírovaném a jasně okomentovaném dobru a zlu zalezou do dřevníku a čtou si zjednodušené pohádky pro mentálně zaostalejší.

Zřejmě nenajdete příliš mnoho uživatelů Internetu, kteří by alespoň neznali Google. Pro mnohé z nich pouze vyhledávací nástroj, pro ostatní vlastní svět. Pro všechny pak ale může být zajímavý příběh, který se za tímto nástrojem skrývá.

Co se dělo na královském dvoře, když vznikaly matematické teorie? Utichli matematici během válek nebo to naopak bylo jejich neplodnější období? Pochyboval Einstein o své teorii, nebo si byl jistý a „vymlaskl“ ji za odpoledne? Nejen na tyto otázky odpovídá kniha, která dokáže zájemce o matematiku trochu vzdělat i v historických souvislostech.

Romány mající v názvu světově známé osobnosti se velmi dobře dostávají do pozornosti potencionálních kupujících a ti z nich často dělají bestsellery. Jistě stále máte na paměti například Šifru mistra Leonarda. Podobně je na tom kniha, která chtěla popsat poslední dny Edgara Allana Poea zabalené do „mysteriózního příběhu“. Bohužel jsem udělal tu chybu, že jsem na tohle skočil a knihu zakoupil.

Každý jazyk má své nejznámější (často lidové) písničky včetně těch, které jsou určené dětem. Jestliže chcete obohatit své děti o ty anglické, pak jste se začetli správně.

Různé hříčky často sledující spíše vaše kreativní než inteligenční schopnosti jsou staré snad jako lidstvo samo. Pokud se kromě jejich přehledu chcete dozvědět i něco o jejich řešení a způsobu výroby, pak mohu doporučit poměrně útlou knížečku, která popisuje několik desítek hlavolamů.

Při studiu cizího jazyka se často stává, že narazíte na slovní spojení, ve kterých sice znáte jednotlivá slova, ale jako celek na první pohled působí buďto nesmyslně nebo vytrženě z kontextu. Pak nezbývá než se podívat do nějakého slovníků idiomů.

Osobně zjednodušenou četbu v cizím jazyce považuji za přínosnou pro začátečníky a mírně pokročilé studenty, neboť díky neustálému opakování stejných slovíček a gramatiky vědomě či podvědomě dochází k zapamatování si těchto jevů. Pokud k tomu přidáme dvojjazyčné podání, dostáváme učebnici, která stojí za pozornost.

Sbírek příkladů a hotových řešení je na knižním trhu dostatek, ovšem dosud jsem se nesetkal s tak příkladným provedením.

Nevím jak vy, ale já třetího Shreka vidím skoro všude. Kromě upoutávek do kina i na různých obalech potravin, které kupuji pro své ratolesti. I neodolal jsem, a zkusil si Shreka zahrát na mobilním telefonu.

Při sledování (ať už v televizi, rádiu, novinách či na Internetu) článků majících za úkol něco sdělovat, mám často pocit, že jednak vše je prezentováno podle nějaké šablony a tedy že výrazivo se neustále opakuje a jednak že ve čteném textu vlastně není nic řečeno. Mnohé je alibisticky schováno za floskule.

Kocour Vavřinec je hrdina mého dětství a tak jsem více než nadšeně bral do rukou dvoudílnou učebnici angličtiny s touto pohádkovou postavičkou.

Jestli mi něco dělá opravdu problém, tak to jsou významy cizích slov. Má to sice výhodu, že nemůžu do politiky, ale na druhou stranu i mimo politiku se často někdo snaží zaujmout znalostí těchto synonym k jinak pěkným českým protějškům.