Pokud se podívám na své první vypálené CD, vytane mi na mysli cena 510 Kčs (360 za médium a 150 za službu) a více než hodinová procházka během procesu po Praze s myšlenkou, že jsem pořídil velmi levně. Dneska však již pohled na jednorychlostní vypalovačku vyvolá maximálně lítostivě žalostný (a někdy i soucitný) pohled. Na trhu jsou již vypalovačky, o kterých se těm původním mohlo zdát akorát v tom nejdivočejším opileckém snu.
Do ruky se mi dostala vypalovací mechanika firmy TEAC, která vyrábí jedny
z nejkvalitnějších mechanik (sám mám jedině dobré zkušenosti s dvěma
této značky). Označení 16×10×40 hovoří jasně samo za sebe –
šestnácti rychlostní vypalování, deseti rychlostní zápis a konečně
čtyřicetirychlostní čtení, tedy alespoň podle nápisu na krabici. Navíc
se mechanika chlubí technologií Burn-Proof, tedy bezpečným způsobem zápisu
na médium: nedostávají-li se data, zpomalíme zápis.
Obsah krabice se v podstatě neliší od ostatních vypalovaček téže
firmy. Kromě vlastní mechaniky je k dispozici jedno přepisovatelné CD,
jedno zapisovatelné a jedno CD se softwarem. Pokud byste náhodou nevěděli,
jak mechaniku instalovat, je k dispozici více než dvousetstránkový manuál
v osmi jazycích. Protože však čeština mezi nimi není, je v průměru
25 stránek na jednu jazykovou mutaci zhuštěno na čtyři strany české,
které jsou volně loženy vedle manuálu. Ale aspoň něco. Nakonec na vás
vypadne kabel k IDE konektoru, audio kabel ke zvukové kartě a pár
šroubků.
Protože jsem měl na zkušebním počítači (Athlon 600, 384 MB paměti,
dva disky Ultra ATA/66 velikosti 20 a 40 GB) již nainstalovaný WinOnCD,
nechal jsem CD se softwarem (zatím) v krabici a začal ihned vypalovat.
K dispozici jsem měl dva druhy médií od stejné firmy (Eximpo) –
první druh garantoval 12ti rychlostní zápis, druhý 16ti rychlostní. Vzal
jsem tedy první a bez ohledu na číslo 12 jsem nastavil nejvyšší možnou
rychlost zápisu, který proběhl naprosto bez problému a médium bylo
čitelné i v ostatních mechanikách. Když došly „dvanáctky“, začal
jsem používat zbývající. Ovšem zde jsem narazil – mechanika (nebo
software?) odmítala pálit rychleji než desetinásobnou rychlostí, což je
dneska směšně málo.
Nerozmýšlel jsem se moc dlouho a nainstaloval dodávaný software. Tím je
Nero verze 5.5.0.4, tedy v době psaní recenze aktuální verze. Kromě toho
obdržíte testovací program Nero CD Speed, kterým lze poměrně důkladně
otestovat kvality mechaniky (nejenom vypalovací), bohužel však již
nedostáváte nápovědu, takže pokud nevíce, co vlastně měříte, ani to
nemá cenu dělat. Dalšími aplikacemi je Nero DriveSpeed, Nero Wave Editor a
konečně Nero Cover Editor na tvorbu bookletů.
Ale zpět k nastíněnému problému. Vlastně – problém se díky Neru
vyřešil – od této chvíle jsem mohl totiž naprosto v pohodě pálit
garantovanou rychlostí i bez občasných nevysvětlitelných pádů aplikace,
kterými WinOnCD oplývá. Takže mohu tvrdit, že problém byl zapříčiněn
softwarem.
Pojďme se nyní na mechaniku podívat více technicky, tedy tak, jak ji
vidí testovací program Nero CD Speed. Průměrná rychlost je přibližně
19.5krát vyšší než jednorychlostní mechaniky. Náhodné vystavení laseru
na správné místo trvá 85 ms, což jistě není nejhorší, naopak se jedná
v případě CD-mechaniky o celkem příjemné číslo.
Pokud chcete vysunout CD, budete na to čekat necelé tři vteřiny, zato
doba, než mechanika CD přijme a začne číst data je nekonečných devět
sekund, což opravdu není nic moc. Jestliže chcete z mechaniky číst
každých pár sekund menší množství dat, je maximální rychlost spíše na
obtíž, protože ve chvíli, kdy se disk zastaví, je zase roztočen a pokud
ničemu jinému, tak duševnímu zdraví to dobře určitě nedělá (pokud
ovšem nemáte mechaniku na serveru, který je o patro níže/výše). Můžete
tedy rychlost softwarově „degradovat“, dostupné jsou násobky základní
rychlosti 4, 8 a samozřejmě 40.
Při vypalování jsou data umístěna v dvoumegabajtové vyrovnávací
paměti, což sice není moc, ale technologie Burn-Proof by měla zajistit, že
to stačí. Přenosová rychlost při zápisu je 2.4 MB/s, při přepisu
1.5 MB/s a při čtení 6 MB/s.
Na co však jistě většina z vás čeká, je informace, zda mechanika
opravdu dokáže vypálit CD-R médium do pěti minut. Odpověď není tak
jednoduchá. Vlastní data jsou opravdu zapsána v odpovídající době, ale
problémy činí tzv. lead-in a lead-out. Zápis těchto oblastí (subjektivně)
trvá stejnou dobu jako na vypalovačce 4×4×24 od stejné firmy. Tím se
ovšem dostáváme nad pětiminutovou hranici, což je velká škoda.
Další důležitou vlastností je overburing, se kterým nemá mechanika
sebemenší problémy a opět – média jsou čitelná i v ostatních
mechanikách (tedy v těch, ve kterých jsem to zkoušel) bez problémů.
Jak tedy naložit s tím, co bylo řečeno? Chcete-li mít vypalovací
komfort, tedy kvalitní vypalovačku a kvalitní software, bude volba této
mechaniky velmi dobrá. Radost může kazit právě zmíněný časový problém
s oblastmi lead-in a lead-out.
- Technická specifikace
- rychlost čtení: 40×
- rychlost zápisu: 16×
- rychlost přepisu: 10×
- rozhraní: EIDE/ATAPI
- výsuvný mechanismus: plotna
- velikost vyrovnávací paměti: 2MB
- přístupová doba: 85ms
- adresa na výrobce: http://www.teac.de
Plusy: SW Nero, Nezničila jediné médium, rychlé
vypalování…
Mínusy: …až na lead-in a lead-out. Dlouho trvá
přijmutí CD
Závěr: Pokud pálíte hodně CD denně, bude tato
mechanika dobrou volbou, jinak můžete zůstat o té, kterou máte, jste-li
spokojeni.
Tento článek byl napsán pro časopis Softwarové noviny 10/2001.
Upozornění: tento text neprošel redakční úpravou, takže je
tak, jak byl napsán včetně případných chyb. Žádná část tohoto
článku nesmí být použita bez předchozího souhlasu autora.
Seznam mých dalších článků je v tomto přehledu.