Norton Personal Firewall

Nainstalovat si uvedený produkt, který míří do oblasti domácího použití, bývá dosti ošemetné. Běžný (domácí) uživatel, často označován hanlivými výrazy, může produkt používat s naivní představou, že od této chvíle je naprosto bezpečný a že si vlastně může dělat na Internetu co chce, aniž by se mu cokoliv stalo s počítačem či daty.

Jenže jako neexistuje 100% ochrana před otěhotněním (nemůžeš se trošku milovat, nemůžeš být trošku těhotná), neexistuje 100% ochrana před podsvětím Internetu (nemůžeš trošku brouzdat na webu, nemůžeš trošku přijít o data) snad kromě absolutního odříznutí od sítě včetně té elektrické.

V případě, že takový uživatel přeci jenom má alespoň minimum inteligence a masírování reklamními výkřiky pustí k vodě, získá v Norton Personal Firewallu (NPF) účinného pomocníka, který velkou měrou zvýší pravděpodobnost toho, že jeho počítač nebude napaden. Ba co víc, bude mít přehled nad tím, co se právě děje, získá informace o připojeních a další.

Instalace NPF je naprosto fádní záležitost, kterou nezvládne snad jen naprostý ignorant. Celá ochrana počítače se dělí do dvou skupin. Tou první je bezpečnost jako taková (Security), druhou je ochrana osobních údajů (Privacy). Zjednodušeně lze říct, že Security chrání systém počítače jako takového (Java applety, ActiveX komponenty, nabourávání do systému, …) a Privacy slouží k rozhodování o tom, zda pustit ven cookies, čísla kreditních karet a další.

NPF si běží potichu na pozadí systému a pokud dojde ke kritické situaci, pozastaví internetovou komunikaci a zobrazí dialog uživateli. Ten se musí rozhodnout: akceptovat či neakceptovat nastalý problém případně pomocí jednoduchého průvodce nastavit pro tuto situaci odpovídající pravidlo.

Editace pravidla se provádí v několika krocích v závislosti na operaci. Většinou spočívá nejprve v tom, co se má v kritický okamžik provést: vždy zakázat či povolit danou činnost případně zda to povolit pouze konkrétní aplikaci (například finger). V druhém kroku nově vytvářené pravidlo pojmenujete a můžete určit, co vše si může daná aplikace dovolit (například povolit fingeru pouze port 79 a/nebo pouze na určitý počítač).

Jestliže je již vše nakonfigurované, můžete se škodolibě kochat pohledem na to, jak se hackeři snaží bezúspěšně (doufejme) dostat na váš počítač. K dispozici máte šest druhů náhledů, kde lze sledovat které operace byly povoleny a které nikoliv, jaké máte otevřené připojení, historii brouzdání po webu a další.

Než jsem produkt začal používat, žil jsem v představě, že většinu útoků podvratných živlů zajistí firewall, který je používaný před vstupem informací do naší sítě. Po několika týdenním provozu jsem svou představu dosti upravil. Kromě pár „drobností“ jako jsou stránky, které ač hlásají svou naprostou čistotu a nepoužívání potencionálně nebezpečných technologií přesto klidně použijí javové applety, NPF zaznamenal i pár útoků přímo na můj systém.

Závěr je jasný, pokud jste „trošku“ připojeni na Internet, může být NPF vaší dobrou volbou. Snad jedinou podmínkou jsou alespoň základní znalosti principu fungování sítí.