Microsoft Windows XP Professional

Z rádia je často slyšet natěšený mladý hlas říkající „jde to“. Ironicky si pro sebe doplňuji tuto reklamu na Windows XP druhou větou „ale dře to“. Mé zkušenosti s tímto systémem ale ukázaly, že ne vždy je ironie na místě.

Instalace

Instalaci systému Windows XP jsem prováděl na počítač se dvěma pevnými disky, kde dosud běžely Windows 2000 Server (a byly zachovány i nadále). Na druhém disku jsem vymezil primární jednotku (partition) o velikosti 2 GB právě pro Windows XP. Nechal jsem počítač nabootovat z CD a ten po chvilce chroupání dal na výběr, kam vlastně nový systém nainstalovat. Protože Windows XP mají za tatínka Windows 2000, jde o informace zadávané ve známem textovém režimu a kromě jiného si lze nechat výsledný logický disk naformátovat. Dříve toto formátování probíhalo značně zdlouhavě, ale nyní již existuje možnost rychlého naformátování, takže zvláště u velkých disků ušetříte větší množství času. Je-li disk připraven, může začít kopírování, tentokrát již v grafickém režimu. V něm je poznat, že maminkou děťátka jsou Windows řady ME. Součástí instalace je totiž kromě jiného ukazatel přibližného času do konce instalace známý právě ze systémů Windows řady 98. Má první zkušenost praví, že „přibližně 42 minuty, které mi byly předhazovány, jsou ve skutečnosti více než dvě hodiny“.

Novinkou při instalaci je na jejím konci možnost zadat až pět jmen účtů, takže již při prvním přihlášení nemusíte nutně volit účet administrátora. Zarážející je ovšem skutečnost, že se lze přihlásit bez zadání hesla. Dokonce při standardním nastavení jsou jména těchto účtů (kromě administrátora) zobrazena místo přihlašovacího dialogu, takže se může kdokoliv přihlásit jediným kliknutím myši aniž by znal nejen heslo, ale i uživatelské jméno. Tohle je možná dobré na domácím počítači (ale i tak se může omylem přihlásit třeba křeček přeběhnuvší po stole), nikoliv však už na profesionálním stroji, který bývá mnohem častěji v potencionálně nepřátelském prostředí (a Windows XP Professional do domácností namířeno nemá). Navíc, chcete-li se přeci jenom přihlásit jako administrátor, využijte druhé zkušenosti, která říká, že „standardní přihlašovací dialog vyvoláte dvojnásobným stiskem kláves Ctrl+Alt+Del“. Zvláštní a zbytečně zdlouhavé.

Aktivace

Než začnete se systémem opravdu pracovat, musíte provést ponižující aktivaci vaší kopie (myšleno kopie operačního systému). Té lze dosáhnout dvěma způsoby: Internetem či telefonicky. Veden svými paranoickými sklony, sáhl jsem po telefonu. Jenže ouha. Microsoft se se mnou odmítá mimo pracovní dny a dobu od 20:00 do 8:00 bavit. Alespoň jsem si poznamenal padesátimístné (!) číslo, které na mě průvodce vybafl, a druhý den jsem jej nadiktoval operátorovi na lince. Ten mi na oplátku sdělil jiné dlouhé číslo, které jsem předhodil systému. Opět ouha! Vše je špatně, zpátky na stromy. Ono číslo, které diktujete operátorovi, je proměnlivé (zřejmě závislé i na datumu a čase), takže nelze jednou produkt aktivovat a pak volně (myšleno v rámci licence) přeinstalovávat, ale při každé nové instalaci na tentýž hardware je nutné znovu aktivovat. Co tím Microsoft sleduje se můžeme jenom domnívat.

Nastavujeme aneb pár novinek

Aby byl nárůst místa zabírajícího operačním systémem oprávněný (2 GB je pro systém akorát, ale pokud používáte neslušné aplikace (jako je třeba Microsoft Office), které „musí“ zapisovat soubory na systémový disk, je to málo), je možnost prostředí skinovat. Opět, nechápu, k čemu je k profesionální práci dobré mít příšerně vypadající okna či nabídku Start (přiznávám, jde o subjektivní pocit), navíc zabírající na ploše více místa než stará dobrá okýnka. Naštěstí lze provést v tomto případě krok zpět a vrátit se ke klasickému vzhledu dřívějších Windows. Ovšem zkušenost napovídá, že „místo na disku tím neušetříte, pouze na monitor se vejde více informací“. Celé to má za následek, že po instalaci musíte ještě pár minut trávit nastavováním uživatelského prostředí do použitelné podoby. Mimochodem další nelogičnost – jako barvu okna nepoužívám bílou barvu (např. ve vstupních řádcích), ale definuji si vlastní. K tomuto kroku na záložce Vlastnosti zobrazení je nutné oproti tatínkovi vyvolat ještě další dialog. Je fajn, že postup je složitější. Další skvělou novinkou, kterou jsem nepochopil, je možnost zamčení lišty s úlohami proti posunu. Protože jsem přesvědčen o tom, že jediné správné umístění je nahoře, dalo mi díky zámku chvíli práci, než jsem ji dostal na požadované místo.

Windows XP jsou další v řadě série NT, proto by neměli být v podstatě žádné problémy s aplikacemi, které fungovaly v dvoutisícové verzi. Potvrzuje mi to i zkušenost, že všechny aplikace, které osobně používám, se zde chovaly bez výjimky korektně. Nezaznamenal jsem žádné problémy, dokonce se mi subjektivně zdá, že vše běží „tak nějak“ rychleji (objektivně start systému, alespoň na mém stroji, byl výrazně rychlejší než u verze 2000).

Při krátkém seznámení jsem během konfigurování systému narazil na pár pěkných drobností. Například průvodce přidání tiskárny si pamatuje poslední kroky a při dalším vyvolání je automaticky nabízí, což může ušetřit pár kliknutí. Pokud se aplikace nechová korektně a „spadne“, zobrazí se dialog, který nabízí mnohem více informací, než bylo dosud zvykem. Při nastavování času můžete nechat synchronizovat tento s časovým serverem. Ve správci úloh (Task Manageru) je další záložka pojmenovaná Networking, která sleduje práci sítě. Pokud vložíte CD, který nemá automatické spouštění, zobrazí se dialog, který nabídne několik možností práce s CD. Kromě základních uživatelů je v systému zaveden také jeden účet určen pro technickou podporu. Pokud tedy budete mít problémy, můžete povolit druhé straně připojit se k vašemu stroji (standardně je samozřejmě účet zakázán) a nechat ji pracovat. Kopírovat či přesouvat soubory lze již i na vypalovací CD mechaniky. Kromě podpory Audio CD (dle červené knihy) můžete takto plnit CD dle standardů Joilet a ISO 9660.

Ovšem přibyly nejenom dobré věci. Již kromě několika zmíněných problémů jsem nepřišel na způsob, jak zobrazit dialog pro správu uživatelských účtů z ovládacího panelu známý např. z Windows 2000. Ne, že by tam žádný nebyl, ale ten, který se v Ovládacích panelech vyskytuje, je vhodný leda pro tetičku z Letní Sněžné, která jednak o účtu Administrator nic netuší, ale hlavně jí je jedno, zda se touto činností zabývá minutu či hodinu. Pro „správcovštější“ dialog je potřeba sáhnout po Computer Managementu, kde se již kýžený dialog vyskytuje.

Přepracování doznalo zřejmě i zjišťování hardwaru. Ačkoliv Windows 2000 poznají, že mám ATX desku, u Windows XP musím stroj vypínat po ukončení práce ručně. Také ovladač grafické karty mi se světlými plochami na monitoru chvěje (opět, standardní ovladač z Windows 2000 funguje dle mých představ).

Pár slov vývojářům

Starosti přibudou v některých případech i vývojářům. V současné době používaná certifikace aplikací na základě Aplikační specifikace (podrobně jsme o tomto tématu psali v SWN 1/2000 na straně 92) zůstává, ale bude více zaměřena na tzv. Enterprise řešení. Pro běžné aplikace a zařízení jsou nově zavedeny logo „Designed for Microsoft Windows XP“ a odpovídající certifikace.

Při vývoji aplikací jsou kromě dosud používaných ikonek rozměrů 16×16 a 32×32 přidány další rozměry. Také je potřeba brát ohled na doporučené barvy ikonek a tlačítek, které mají odlišovat akce, které se vykonají (např. modrá pro neutrální operace, červená pro kritické ukončení apod.). Též byla změněna organizace Ovládacího panelu (Control Panel) resp. registrace CPL modulů v registrech. Jednotlivé CPL moduly lze totiž zařadit do kategorií a tím ovlivnit jejich zobrazování.

Dvojsečnou zbraní je tzv. Compatibility Mode, jenž by měl zabraňovat (tedy 100% nezabraňuje) ukončení běhu aplikacím, kterým se daná verze operačního systému nelíbí. Někdy to má své výhody, ale pokud tato aplikace využívá ta která specifika systému, může dojít k neočekávaným stavům a na vině bude – zcela neoprávněně – výrobce aplikace. Pro vývojáře ovladačů nastávají opět horší časy (ovšem pro uživatele lepší). Ačkoliv většina ovladačů používaných ve Windows 2000 budou fungovat i zde, Microsoft zpřísnil (a to zcela oprávněně) pravidla pro jejich tvorbu (a chování).

Tak si to zrekapitulujeme

Windows XP byly ohlášeny krátce po uvedení systému Windows 2000 a velké množství horlivců psalo, že se nebude jednat v podstatě o nic nového, pouze se změní kabát a že mít tak krátký vývojový cyklus je zbytečné vyhazování peněz (pokud vezmeme v potaz akorát verzi Windows XP, tedy 5.1, můžeme říct, že mají pravdu). Titíž horlivci nyní píšou, jaký je krok související s uvedením nových Windows velký a důležitý a že je stejně mocný jako bylo uvedení Windows 95. Pravda je, jak to bývá, kdesi uprostřed. Nejdůležitější na celých XP je opuštění světa 16-bitového mrzáka Windows ME a jeho předchůdců (marketingově nejde o zrušení, alebrž o spojení se světem NT). Windows XP skutečně jsou stabilní, kvalitní systém, který lze používat jak k profesionální práci, tak k zábavě v podobě multimédií a her. Oproti tomuto tvrzení jde sice skutečnost, že ještě před oficiálním uvedení systému byl ohlášen opravný balík, ale co můžeme chtít?

Otázkou samozřejmě je, zda instalovat či nikoliv. Pokud máte fungující Windows 2000 a jste spokojeni, nemá cenu cokoliv měnit. Používáte-li Windows 9×, SE či Me, přechod se vyplatí díky vyšší stabilitě, rychlosti a důkladnější podpoře multimédií.