phpRS            

Dnešní datum: 21. 08. 2017   | Hlavní stránka | Seznam rubrik | Kniha návštěv |  
  Hlavní menu
Hlavní stránka
Seznam rubrik
Fotogalerie
Kniha návštěv
Stáhněte si
Odkazy
Ankety
TOP 15Boží dar

  Reklama


  Rubriky

  Poslouchám na síti


Spusť přehrávač


Spusť přehrávač


  Informace o webu
Všehochuť aneb od každého trochu

Content © 1991-2010 Slávek Rydval

View Slávek Rydval's profile on LinkedIn

Vytvořeno pomocí phpRS a Texy!

RSS kanál

Jen tak

* Irsko z pohledu tweetů

Vydáno dne 09. 01. 2010 (9021 přečtení)

Letos se mi poštěstilo dvakrát navštívit Irsko. Do tweetů se mi nepovedlo dát vše, co jsem tam dát chtěl, vzal jsem tedy ty z listopadové návštěvy a řádně je okomentoval. K tomu jsem pak přidal i pár poznámek z první, červnové návštěvy.

Celé povídání je bráno tak, jak jsem tweety postupně psal. Na konci článku najdete odkazy na fotky z Irska a pak relativně dost odkazů na další stránky, kde je možné o Irsku nalézt další zajímavosti a informace.

Čtvrtek 19.11.2009

8:52 Už zítra! Už zítra!!

Tak nějak jsem se těšil.

9:34 Pokud někdo chcete, abych si za vás dal příští týden Guinnesse, pošlete 4 Eura.

Jojo, ze všechny, kdož poslali, jsem si dal.

Pátek 20.11.2009, Den nultý, Odlet

10:39 Kolegové se mě ptali, zda jedu do Irska pracovně. Řekl jsem, že mám dovolenou. Zeptali se, zda jedu s rodinou. Zopakoval jsem, že mám dovolenou.

Ženatí vědí, netřeba to dále rozvádět.

15:00 Voda by měla být na letištích zdarma jako kompenzace za to, že si nemůžu přinést vlastní petku. 2 € za půllitr je zlodějna a vychcanost.

Tohle je vůbec problém. Letiště z vás udělají vězně a nikde není jediná možnost dát si zdarma či za rozumnou cenu alespoň vodu. Někteří radili vodu z umývárny na záchodě, ale v Londýně tekla pouze teplá, takže jednak se to nedalo pozřít a jednak nemusela být vůbec pitná. Ceny za pití by díky tomu měly být regulované (zde opravdu nejde o volnou ruku trhu, ale o prachsprostou vychcanost).

Letiště Heatrow, Londýn

20:10 Konečně v Corku, najezen a jakž takž ubytován. Hodina a půl sekera na odletu z Londýna na náladě nepřidala. Ale za chvíli odchod na Guinnessa!

Aer Lingus je vůbec společnost plná arogantů. Pokaždé jsem s nima měl zpoždění. A na palubě si za pití samozřejmě řádně zaplatíte. Že jako platící zákazník jste i tak naprostá nula, svědčí (naštěstí ne má) zkušenost s jiným dopravcem.

Bohužel jsem netušil, co mě čeká v den odletu.

Ale co, zašel jsem na Guinnesse. Tam, co předchozí návštěvu vůbec poprvé.

Irský pub, kde jsem vůbec poprvé pil Guinness

21:04 Sakra, já zapomněl, že se tu dosud nenaučili jezdit vpravo. Ale přežil jsem to.

Platí, že Irové jsou neskuteční sebevrazi. Přecházejí silnice, když chtějí. Ne když je volno, ne když je zelená, ale opravdu když chtějí. Řidiči jsou naštěstí zvyklí a bez keců přibrzdí (ovšem běda, uděláte-li chybu jako řidič). Alespoň to platí v Corku. V Dublinu tomůže být jiné soudě dle jedné příhody ze serveru Overheard in Dublin: „Random guy, not willing to wait for the green man at a pedestrian crossing: ‚Ah, the bastard is never showing anyway!‘“

21:29 Jak toho Guinnesse můžeme v Čechách lemtat? Tady je to naprosto něco jiného – lahodné smetanové pivo.

Bohužel (nebo bohudík?) platí zavedené klišé, že pokud chcete pít pravého Guinnesse, správně natočeného, musíte do Irska. Všude jinde je ta chuť prostě jiná a způsobem správného natočení pohrdají.

Guinness for Strength

Sobota 21.11.2009 Den první

18:16 Bez Internetu jsem tu jako trosečník – posílám tweety pomocí sms jako zprávy v lahvi a věřím, že se dostanou tam, kam mají.

Ne, nebyl jsem jako trosečník. Chvilku jsem si tak připadal, ale pocit velmi rychle zmizel.

18:19 Nepočítám-li ty tři hodiny, co jsem byl ve městě, tak celý den ležím v posteli a nedělám vůbec nic (ani si nečtu). Takže vlastně odpočívám.

Bylo to způsobeno nesmyslnými přesčasy v práci za poslední dva měsíce, kdy toho bylo opravdu příliš (kucí angličtí říkají to be snowed under či to slave away). Odpočíval jsem a hlavně jsem si uvědomoval, že nemusím dělat VŮBEC NIC.

Cork

18:25 Rozhoduju se, zda si začít číst nebo zajít do kina na The Informant! s M. Damonem, kterého zrovna nemusím. Ale na film se tu pějí ódy.

19:28 Kdo jste tipovali, že si budu číst, máte smolíka.

20:08 The Informer! je vcelku špatný film. Matt Damon jako obvykle naprosto špatně. Nuda. Dialogy nemohu tak úplně posoudit, neměli tu titulky.

Z pohledu výuky jazyka to nebylo od věci, ale M. Damon je hodně špatnej. Zápletku jsem pochopil, dost konkrétních věcí v dialozích také, ovšem celkově film nedoporučuju. Damon neumí hrát.

21:57 No vida, hospůdka s wi-fi zdarma. Dám si pivko, zatweetuju a zase půjdu.

22:09 Dopito, jde se dál…

Ta hospůdka je docela příjemná a poklidná. Chodíval jsem tam často. Nejen kvůli přístupu k Internetu zdarma.

Neděle 22.11.2009 Den druhý

23:00 Dostalo se mi spolubydlící. To není vzhledem k mému životnímu stylu dobrá zpráva.

Jo, jsem samotář a společnost nevyhledávám. „Soušilajzing“, který si sám nenaordinuji, je pro mě utrpení. Každý jsme nějaký.

23:42 Já si stěžoval na předraženou vodu na letištích a tu v pubu má ženská téměř infarkt z třetinky vody za 3,15 €. Ale má to s ledem a citrónkem.

To byste museli vidět. Byl jsem „na jednom“, seděl u báru, pokukoval po opravdu pěkné kočičce za ním a poslouchal živou irskou hudbu. Po chvilce přišla nějaká nastrojená dámička, na tachometru odhadem 40, a že chce vodu. Dostala, co chtěla, a když se dozvěděla cenu (v Irsku se platí hned u baru), předvedla afektovaný záchvat a koukala přitom po ostatních, zda se najde někdo, kdo by ji zachytil, až bude přehrávat omdlení. Nikoho nenešla, tak si způsobně sedla, než vypila vodu, tak se párktát jakoby zavlnila do rytmu, a odešla. Překrásný byl i stoicismus slečny za barem. Čekala, až dáma dohraje své vystoupení, a pak od ní převzala bankovku.

Pondělí 23.11.2009 Den třetí

4:36 Fuj, to byl blbej sen. Přijeli k nám AC/DC s rodinama a všichni mlčeli, protože jsme si nerozumněli.

Fakt blbej sen.

14:19 Jdu si dát něco malého na zub a navečer otestuji pravdivost kulinářskéhu umění v Kinsale.

Už ani nevím, co jsem si dal. Tuším, že jsem si něco uvařil.

20:21 Brzká večeře v Kinsale byla v součtu velmi dobrá: polívka nic moc, losos s máslovou omáčkou výtečný, Guinness smetanově lahodný. Davám 75 %.

O Kinsale, malém rybářském městečku, totiž panují různé zvěsti (a to i v průvodcích), přičemž všechny začínají stejně: Kinsale je kulinářská vesnička, kde mají to nejlepší jídlo, jaké v Irsku můžete dostat. Pak většina dodává, že to není pravda. V rybách cítíte písek, jídla jsou rozvařená apod. Nechal jsem si jednu hospůdku poradit no a výsledek již znáte.

A hlavně ten losos…

Kinsale

20:26 Dávat rozinky do oříšků může jen nevzdělaný blb. Jednak rozinky nejím a jednak jsou pak oříšky vlhký a tudíž nepojídatelný.

Nechápu, že jsem byl tak blbej a směs si koupil. Nadávat jsem měl sám sobě. Rozinky jsou HNUS, pokud se nedají do vánočky, žemlovky a nebo štrúdlu. Kdo nesouhlasí, nedokáže hodnotit jídlo a má se co učit.

Úterý 24.11.2009 Den čtvrtý

15:48 Mám skřípnutý nerv na rameni, takže když se otočím za pěknou ženskou, pekelně to bolí.

Holt jsem namísto hlavy otáčel celé tělo, ale bylo to nepohodlné.

19:00 Sakra lidičky, tady je tak krásně…

Ano. Je. Zrovna jsem seděl v nějaké bistrorestauračce, objednal jsem si jídlo a kafe, sledoval šrumec kolem, pročítal noviny. Užíval si toho, že jsem tam sám, nemusel dělat kompromisy v plánech na další minuty, hodiny, dny. Ta pohoda, ten klídek, ten pocit, že nemusím vůbec nic. To bylo něco, kvůli čemu tam musím zase a zase a zase… Jak já bych tam zase na pár týdnů zajel…

19:05 Píšou tu v novinách, že irské Tesco chce dávat takové ty elektronické papírky pomáhající zabránit krádeži i do vaniček s nejlevnějším ma­sem.

Všude se krade. Co naplat.

21:34 Plány na dva dny dopředu hotovy, domací úkoly také, takže je načase zkontrolovat, zda se jim tu od včerejška nezkazilo pivo.

Jeden den jsem chtěl do palírny whisky a ten druhý nevím. Z tweetů jsem to nevyčetl. Asi jsem chtěl chodit po nákupech, abych to nehonil na poslední chvíli.

Noční Cork

22:11 Když přijdu na živou hudbu včas, začínají pozdě. A když přijdu já pozdě, mají už rozehráno. I což.

Irové čas neřeší. Že mají klidně hodinu sekeru? Nevadí. Je třeba se s tím smířit. Muzikant klidně přijde o 15 minut později, pak si půl hodiny ladí gytáru a když má hotovo, jde si dát čmouda. Poté prohodí ještě pár slov s barmanem a konečně začíná hrát.

23:17 The Book Depository mi spolehlivě shazuje webový prohlížeč na telefonu. U koho je chyba?

Potřeboval jsem najít cenu nějaké knihy, ale smůla. Symbienový prohlížeč to nezvládal.

23:36 Záplavy tu v Corku vedou ke snižování cen piva. Alespoň k něčemu byly dobrý.

Záplavy trvaly asi dva dny a přestaly vlastně pár hodin před mým příjezdem. Ovšem bylo to znát. Doprava byla hodně složitá, ulice zacpané, některé uzavřené. V centru před obchody byly pytle s pískem. Centrum naštěstí nebylo nijak zničené. 40 % města bylo bez vody. Já měl to štěstí, že mi voda tekla, takže jsem následky záplav nijak nepocítil. Ale ostatní lidé, co byli se mnou ve škole ve skupině, už to štěstí neměli a každý den řešili, kde se omýt. Voda začala téct až deset dní po záplavách (vlastně v den mého odjezdu). V Irsku tohle v životě nezažili a byli tím značně překvapeni a znepokojeni.

Při jedné z debat s místními padlo, že Irsko z globálního oteplování radost nemá. Všude jinde bude více sucha, více tepla, jen u nich bude více pršet.

Rozvodněná řeka Lee v Corku

Středa 25.11.2009, Den pátý

8:52 Chlapec jihne, dívka vlhne. Chlapec plesá, dívka na záda klesá. Co z toho bude? Velmi krásné robě. #rannipoezie #od18

No to jsem napsal pitomost.

9:59 Zjišťuji, že mi Internet nechybí, je mi jedno, co se v ČR děje. Maily nečtu a pokud je někde wi-fi zdarma, tak pouze Twitter. A je mi fajn.

Je to tak. Opuštěním té naší banánové republiky tu zanecháváte i starosti a lokální politické potyčky. Po návratu mi trvalo dost dlouho, než jsem to začal opět sledovat a následně zjistil, že to vlastně nemá cenu sledovat.

10:04 Už jen měsíc! Jenže pak se obchody zaplní přitroublým Valentyném.

Ano, měsíc, kdy z obchodů zmizí debilní a kýčovitá vánoční výzdoba. I v Corku byla.

Cork - Vánoční kýč

17:57 Irské noviny jsou v mnohém podobné těm našim – např. vydavatelé mají pocit, ze Irsko (resp. ČR) je pupek světa a vše ostatní to pod ním.

Najít irské noviny, kde by se člověk dozvěděl více i ze světového zpravodajství, bylo těžké. Na druhou stranu zprávy z Irska byly dobré. Žádná plytkost a ubohost (pokud tedy nešlo o bulvár) jakou tady předvádějí iDnes (či chcete-li Mladá Fronta, MF Dnes, Dnes) či Lidovky.

18:03 Irové řeší to, co my před lety. Po záplavách (či chcete-li povodních) jim v záplavové oblasti nikdo barák nepojistí. Vládne tu rozčarování.

Ano, i ve světě pojišťovny s klienty vyjebávaj, jak jen to jde. Záplavy dosud neskončily, ale pojišťovnám bylo už jasné, kde je a kde není záplavová oblast. Stejně tak hraní se slovíčky typu záplava/povodeň vytáčela postižené do ruda.

Bylo to o to horší, že ekonomická situace obecně stála za starou belu, člověk měl vytopený barák, byl bez práce, bez úspor a zima na krku.

18:16 Byl jsem v kavárně pochválen za pěknou angličtinu. Jo, jo, mí Corkovští mi rozumějí.

Spíše než kavárna to byla bistrorestauračka, ale to je jedno. Popovídat si s místními jejich rodným jazykem (byť o běžných věcech) a vědět, že si rozumíme, je pro mě stále něčím, co mě uchvacuje a naplňuje pocitem uspokojení. Především proto, že já se jazyk nedokážu naučit, já to mám prostě vydřené.

18:23 Sebemenší pochvalný prd o knize se ihned objeví na jejím přebalu, aby se lépe prodávala.

18:53 New York Times o knize: To nejlepší, co XY napsal. A to mě má přesvědčit o kvalitě knihy? Pche. XY ani neznám a co když je to jeho prvotina?

Na přebalech knih najdete takových slintů, že se to nedá setřít. Ten, kdo se podle nich řídí, musí zplakat nad vejdělkem.

18:57 Dneska jsem se s nákupy (ne)pěkně rozšoupnul. Ale co, přece ty peníze nevyhodím.

19:00 Ženušce se mi podařilo koupit dárek pod stromeček. Napsal bych i co, ale ona to tu čte.

Dětem něco, ženušce něco, sobě něco. Měl jsem tu výhodu, že jsem to měl jako služební cestu a tedy mohl hodnotu peněz posuzovat trošku jinak než bežným kursem. A co že jsem to koupil ženušce? Mrkněte sem.

19:38 Co se týče jídla, tak mi tu schází snad jen tataráček.

Teď, když komentuji a procházím tyhle irské tweety, bych si zase dal Guinnesse. I s tím taráčkem.

Tataráček

20:00 Za chvíli odchazím do divadla. Pevně věřím, že nebude interaktivní jako to posledně. Nemusím být všude za blba, že.

Divadlo, resp. herečka byla úžasná. Hru Willyho Russella Shirley Valentine můžete vidět i u nás s výbornou Simonou Stašovou.

Ovšem co s tou poznámkou ohledně interakce? Inu, týká se to mé první návštěvy Corku (a Irska jako takového) v červnu téhož roku. Tehdá v Corku probíhal Midsummer Festival of the Senses a já samozřejmě chtěl být u toho. Kromě jiného jsem zašel na výtečné představení nazvané shodou okolností Midsummer. No a někde v druhé půli hry se hlavní hrdina dostane na nějakou konferenci, na jejímž konci jsou z auditoria pokládány otázky. V rámci hry to funguje tak, že herečka dává lístečky s otázkami divákům, diváci otázku přečtou a herec odpoví. No a asi šestou otázku jsem dostal já. Byla to podpásovka. Předchozí otázky byly krátké. Ta má byla dlouhá jak Sokolovská ulice v Praze. Co se dalo dělat, musel jsem ji přečíst. Hned jsem byl středem pozornosti, protože tak špatně přečtenou otázku dosud nikdo nikdy neslyšel. Herec to naštěstí zachránil. Shovívavě, ba téměř blahosklonně se na mě podíval a otázku zopakoval. Co si budeme nalhávat, nechtěl bych ji číst znovu. K tomu představení obecně snad jen zopakuji jeden tweet: I saw a performance called Midsummer yesterday. Even though I understood 70 % of words, I loved it. Wanna see again!.

Ze hry Midsummer

22:23 Výslovnost v Corku: [fok] není výslovnost pro fog, ale pro fuck. Podobně [bos] není šéf, ale autobus. A tak lze pokračovat dále.

O Irsku se říká, že co vesnice, to jiná výslovnost, jiný akcent. Jelikož jsem hudebně hluchý, nemohu to posoudit. Rozhodně výslovnost v Corku mi sedla, byť se o ni tvrdí, že je vůbec nejtěžší na pochopení (i kvůli tomu, že Corkští mluví snad nejrychleji z celého Irska). Nepřipadlo mi to. Rozuměl jsem velmi dobře. Jen pro úplnost, výslovnost v Corku (i Corkští) je velmi oblíbená při parodiích. Posuďte např. z ukázky vystoupení známého komika Tommyho Tiernana.

23:16 O přestávce jsem si popovídal s příjemným dědulou a kromě jiného i podle něj je irská ekonomika v… No však vy víte.

Ano, v prdeli. Irové nejen, že jsou hluboce zklamáni z toho, co se stalo, ale i naštvaní, protože dosud nevědí, kdo za to vlastně může. Z Irska už odešli Poláci, kteří tam dělali takovou práci, které se ostatní štítili.

Co mě dotěď mrzí je, že po představení jsem dědulu viděl u jedné hospůdky popíjet pivko a jen jsme na sebe pokynuli. Kdybych se býval zastavil na pivo tam, mohli jsme si ještě povídat. Snad příště.

23:17 Ale teď už je čas dát si za odměnu Guinnesse. A s živou hudbou.

Co taky jiného v tuto pokročinou dobu než dobré pivko s živákem.

V pubu

Čtvrtek 26.11.2009 Den šestý

16:45 Prohlídka míst, odkud pochází irská whisky, obsahuje kromě odborného výkladu i ochutnávku. Že já vůl se předtím nenajedl.

Midleton je další z pěkných malých městeček v Irsku. Dominantou je samozřejmě palírka whisky. Je to jediné místo v Irsku, kde se whisky dělá. Průvodkyní byla příjemná středověk(ov)á paní, na které bylo vidět nejen, že palírnu i proces dělání whisky dobře zná, ale že ji to baví.

Na konci byla ochutnávka (viz dále). Měl jsem to vědět (ne, jinak, já to věděl!). Zkuste si ochutnat tři whisky a pak si dát jednoho poctivého panáka na lačno. Naštěstí jsem to venku rychle rozdejchal.

Jameson Distillery Midleton

Johanka> @SlavekRydval a chutná některá z nich jako hašlerky? :-) (nostalgicky vzpomínám na výlet s ochutnávkou bylinných likérů na Mallorce…)

@johanka Nechutná. Dokonce jsem jako jediný ve skupině řekl, že americká mi chutná víc. Byl jsem za hrdinu.

Při ochutnávce jsme měli tři whisky – skotskou Johny Walkera Black Label, americkou Jacka Daniela a samozřejmě Jamesona. Ochutnávalo nás šest či sedm. Všichni vyjma mě svorně tvrdili, že irská je nejlepší, mně holt nejvíce chutnala americká. Přeci nebudu lhát, že. Byl jsem pochválen, že jsem se nebál říct pravdu a vybočovat. Paní průvodkyně netušila, že už jsem holt takový.

Certifikát, že jsem kvalifikovaný ochutnávač irské whisky

17:37 Pozdní oběd. Platýz chutná víceméně stejně jako každá jiná mořská potvora.

Dal jsem si to v jedné z dalších bistrorestauraček v Midletonu. Servírka příjemná, typicky irsky odpovídající (you are welcome, no bother, lovely, …). Krátce jsme se pobavili odkud že jsem, neboť ji zaujal můj akcent.

23:16 Co se to dneska děje? Hospody jsou plné a všude je plno lidí s [n|m]otorickými problémy.

Jediné vysvětlení (ale nevím, nakolik pravdivé) je den díkuvzdání. Ale to je americký svátek, takže fakt nevím.

0:04 další den Byl jsem vtažen do soutěže, kdo pozná nejvíce písní. Z třiceti jsem poznal dvě, naštěstí takové, které neznaly dámy, které mě přizvaly. Uf.

Seděl jsem v jedné z mých oblíbených hospůdek a čekal na Andyho Dunne, kterého jsem si při předchozí návštěvě toliko oblíbil. Až pozdě jsem zjistit, že jeho vystoupení bylo přesunuto na další den. Namísto toho tam však probíhala mnohakolová soutěž v rozpoznávání písniček. Chtěl jsem tedy dopít a jít, ale skupinka tří dam (vypadalo to na matinku, dceru a kamarádku dcery) mě přizvala k sobě a že jim mám pomoct. Kdyby aspoň hráli něco, co znám či se dá poslouchat, ale to byly samé slečinky typu Aqvarela (nebo jak se to píše), Kejtý Perry (to jsou slovensky rty, ne?), Lililili Alen a další pseudohvězdičky. Ale což, nakonec se zadařilo a dvě jsem poznal a dokonce takové, které neznaly ony dámy. Takže zakončení večera nebylo až tak špatné.

Pátek 27.11.2009 Den sedmý

15:20 Nechápu, jak může mít kuchařka irského jídla více než 10 stran.

Ono totiž irské jídlo je pořád jedno a to samé, jen udělané dobře nebo špatně. Většinou tedy ne zrovna dobře, co si budeme nalhávat. Nasvědčuje tomu i známý vtípek: „Why don't they have ice cubes in Ireland? The lady with the recipe died.“

15:41 Chcete někdo poslat pohled s irskou tématikou? Pošlete mi adresu na 603×xxxxx a případně, co by na pohledu mělo být. Vyhrávají první čtyři.

Netušili byste, jak je těžké nalézt pohled s keltskou tematikou. Keltské kříže najdete všude možně, ale na pohledu ne. Ani v Corku, ani druhý den v Blarney. A to tam měli trhy s asi pěti různými stánky s pohledy. Holt není každý den posvícení.

Keltské kříže

15:55 Mám před sebou poslední(ch) pár dní. Zřejmě si zítra na den zajedu do Blarney. Už jsem tam skoro půl roku nebyl.

To jsem ještě netušil, jak ten den dopadne. Nakonec jsem tam jel až v neděli.

17:27 Sem si po obědě trošku schrupnul a vůbec se mi nechce z vyhřátého pokoje ven. Ale jdu.

To jsem ještě netušil, jak ten den dopadne.

17:37 Být pěšky za 5 minut v centru Corku je přepych, kterého si tu hojně užívám.

To byl naprostý luxus. Za pět minut.

Cork

20:36 Kurňa, narazil jsem na fotku tataráčka. Jeden z mála důvodů, proč se vracet.

To je přesně ta fotka, která je uvedená o něco výše.

22:06 Venku prší jako v Irsku a já musím jít do hospody.

Člověk se musí ve jménu vědy obětovat.

22:58 Kráva na podpatcích by vypadala elegantněji než většina Irek na tomtéž.

Já tedy módě vůbec nerozumím, ale to, jak se oblékají Irky, to je hnus. Já fakt nevím, zda to mají za trest, ale asi ano. Soudná ženská by si to na sebe nevzala. Ke konci listopadu byla zima. Každý normální člověk si vzal svetr či mikinu, zimní bundu a čepici. Ne však holky. Ty chodily v tričku na ramínkách a minisukních. A co mě překvapilo ještě víc, nebylo na nich vidět, že je jim zima! (znalci vědí, jak se to dá poznat)

Když vezmu v potaz návštěvu Irska v červnu, bylo to ještě horší. Kombinace kusů oblečení na večerní lov samečků by neprošla ani v matematice. Jeden z červnových tweetů: A typical situation in Cork: a young, relatively nicely dressed girl with a boyfriend in tracksuit on romantic dinner in Burger King. How sweet.

Nebyl jsem sám, kdo si toho všiml a tak jsme to probírali jeden den s učitelkou ve škole. Její resumé je jednoduché: ony slečny prostě potřebují ulovit chlapce, tak se odhalují. Neviděla v tom žádný problém. A vražedné módní kombinace? Nikdo se o to nezajímá, není totiž důvod. Když byla jednou její známá Francouzka u ní na návštěvě, tak se ptala na totéž. Místo odpovědi ji vzali do Kinsale. Francouzka nalíčená, učesaná, vyfiknutá. Sotva vylezla z auta, vítr ji rozcuchal, že nebylo možné, aby to nějak napravila. Díky dešti a kalužím si oblečení ušpinila. Takže proč se vyfiknout, když to irské počasí vždy pokazí?

Po půlnci, tedy už v sobotu

0:00 Pan muzikant začal se zpožděním hodinu a půl vánoční písničkou. Božínku, vymažte někdo ty pitomý Vánoce z kalendáře!

Ale o tom jsem už psal. Hodina a půl není problém. A vánoční písnička? Těsně před začátkem přišli do hospody skupina asi dvaceti lidí s čepicí Santy. Tak jim holt zapěl.

0:03 A další vánoční. Focking damn it!

Vánoční byly celkem tři. No hnus, co vám mám povídat. Pak ale začal hrát tak, jak jsem ho znal z předchozí návštěvy a byl jsem nadmíru spokojen.

0:59 Jakási čtyřicátnice tu tančí na cosi, na co bych neřekl, že se tančit dá. Baba válí, úžasně.

Bože, ta ženská…

1:22 Whisky in the jar…

Irská, profláknutá.

Zde v podání lidovějším:

Zde v bluesovějším:

A zde v rockovějším:

1:43 Livin' on a prayer… Yes!

Úžasná písnička v úžasném podání.

Originál:

1:56 Von si už balí frcátka? Shiiiiiit!

Po necelých dvou hodinách. Ach jo. Andy je všestranný muzikant a vždy hrál velmi dobře, nevšedně. Mrkněte se na ukázku z jeho vystoupení:

2:08 Jestli to někde žije, tak rozhodně tady!

Začala ďyskotéka, Dj byl Andy.

2:15 Čtyřicátnice stále tančí. Sakra, já mít její elán…

Bože, ta ženská…

2:36 Šedesátník tu tančí lépe než já. Je mi stydno.

Nu což, ten umí to, ten zas ono.

Z tweetu lze vyčíst, že jsem tančil. Ne, netančil.

2:47 If you think I'll go somewhere today you're terribly wrong.

Jak bych to řekl. No prostě tento den do žádného Blarney.

2:52 Čtyřicátnice pořád tančí! Unbelievable! Wish I had her energy!

Bože, ta ženská… To byla snad celá energie světa v jednom těle. V ní bylo víc energie, než během prvních sekund Velkého třesku. Doteď nechápu.

3:03 Já snad začnu tančit…

Což znamenalo, že už bylo na čase jít domů. Měl jsem pár Guinnessů, tuším že 8 nebo 10 nebo 12 nebo tak nějak. Vlastně netuším. Prostě nevím. Snažil jsem se to dopočítat dle zůstatku v peněžence. Bylo jich asi přes deset. Musím říct, takhle jsem se máznul prvně v životě. Ne máznul. Namazal.

Cesta domů byla delší než obvykle. A to nejen časově. V jeden okamžik se zřejmě něco stalo, ale dodnes nevím co. Přiběhla ke mě nějaká slečna s vystrašeným kukuč a ptala se mě, zda jsem v pořádku. Odpověděl jsem „a little bit“. Ani nevím, zda ten neurčitej člen byl správně.

Také si pamatuji, že jsem se třikrát opřel o zeď, že si na chvíli odpočinu, ale hned jsem se vzpamatoval, protože bych tam usnul a mohl se probudit někde jinde, než bych se byl rád probudil. Nemohu přeci udělat mezinárodní ostudu.

Později jsem se rozpomenul, že jsem si někde kecnul a možná právě proto ona slečna přiběhla. Ale oblečení jsem měl čisté. Takže fakt nevím. Asi jsem si nekecnul.

Ráno se na mě při zdravení spolubydlící tak divně zubila. Raději jsem se neptal. Co si pamatuju, tak jsem ji při svém návratu nepotkal. Jen jsem spořádaně zapadl do svého lože. Asi se to již nikdy nedozvím.

Sobota 28.11.2009 Den osmý

12:07 Ležím a snažím se nehýbat.

No, byl to těžký den. K mému dobru musím přičíst, že jsem neblil. On Guinness je vlastně takový lék. Bylo mi divně tak celkově, hlava pobolívala (ale ne zase strašně), ale dostal jsem se z toho. Asi ve dvě jsem si zašel pro něco na oběd (zlatých 5 minut do centra) a večer už byl schopen podívat se na druhého Kmotra (nejlepší ze všech tří).

17:14 Je trajektorie hodně opilýho člověka Brownův pohyb? Kolik by muselo být na ploše opilců, aby se s nějakou pravděpodobností srazili?

Je z podivem, že ti nejopilejší lidi se na ulici dokáží sami sobě vyhnout s neuvěřitelnou grácií.

@SlavekRydval znám už 3 lidi, kteří tam odešli pracovně zůstali, čili červík inspirace hlodá. leč všeho do času: nejdřív vidět Norsko.

@sylvaf Jinak s práci to je tady na štýru. Bavil jsem se s několika lidmi a výsledek je, že už odsud odešli i Poláci.

@maty0609 Ono i ta kvalifikovaná. Dell z Irska mizí, Microsoft dost propouštěl…

@maty0609 Souhlasím. Já se snad za tu dobu naučím anglicky natolik, abych to pak mohl zkusit.

Debata o tom, zda jít či nejít pracovat do Irska. Já jsem o tom před cca dvěma a půl lety vážně uvažoval. Hledal jsem možnosti, zkušenosti jiných, prostě vše, co se dalo. Pak přišla jistá nabídka od zaměstnavatele, se kterou jsem nakonec souhlasil a upsal se mu na dva roky (ty skončily posledního prosince 2009).

Jedním z důvodů bylo, že jsem anglicky uměl hodně špatně a součástí nabídky bylo možnost libovolného školení. Za ty dva roky poměrně intenzivní dřiny na jazyku jsem se dostal na úroveň B2 evropského rámce a potvrdil si to zkouškou FCE (pravda, jen na 73 % (minimum bylo 60 %), takže žádný zázrak). Také jsem v rámci zmíněné nabídky mohl dvakrát vycestovat na školení do zahraničí. Irsko bylo jasnou volbou.

Za ty dva roky však došlo k mnoha změnám. Ekonomická krize s Irskem tak zamávala, až se divím, že ostrov je stále pohromadě (myslím fyzicky, nikoliv politicky). Velké IT společnosti z Irska odcházejí nebo značně omezují svou činnost. Bankovnictví jen oprašuje své systémy. Pročetl jsem mnoho článků a promluvil si s pár lidmi z různých odvětví a sociálních skupin. Situace v Irsku je špatná. Neříkám, že bych tam práci nenašel, toho se nebojím, ale jít tam s cílem pracovat a ještě ušetřit, abych splatil hypotéku tady, tak to není na pořadu dne. A to je k tomu nutné přičíst i případné pravidelné cestování domů.

Další možnost je tady se na to vykašlat a prostě tam na deset dvacet let odejít sakumprásk. Do toho se mi však nechce. Zvykl jsem si tu na jistý standard, kterého bych si v Irsku nemohl dovolit. I přes krizy jsou tam domy velmi drahé. Za vesnický domeček je běžná cena 600 tisíc Eur. Za pronájem bytu klidně 1000 Eur. Bydlet v bytě nechci, pokud bych tam byl s celou rodinou, bydlet v domě, na to nemám.

Lékařská péče je výrazně horší a dražší než u nás, ceny potravin jsou také dost vysoko (tzv. cost of living není o moc menší než třeba ve Velké Británii).

Sečteno a podtrženo: díky jisté pohodlnosti a finanční krizi zatím zůstávám v ČR. Uvidím, co přinese letošní rok, nějakou změnu beztak cítím v kostech.

Neděle 29.11.2009 Den devátý

10:25 Nevíte někdo, jaký je limit zavazadel do PODPALUBÍ? Mám toho nějak moc na váhu.

To balení byla opravdu hrůza. A to jsem byl o dost prázdnější než při příjezdu. Nakonec se povedlo.

10:27 Venku je tu strašně hnusně. Jako včera. Ale já fakt chci do Blarney. Pojedu i tak. Doma bych ale paty z domu nevytáhl.

Ono totiž v Irsku se déšť neřeší. Také jsem ho neřešil.

12:26 Tak opět v Blarney. Ach! Když jsem tu byl posledně, měl jsem o 12 kilo víc. Snad za půl roku budu moct napsat totéž.

Blarney je krásná vesnička asi 8 km od Corku proslavená hradem, který na svém vršku má kámen. O něm se tvrdí, že kdo ho políbí, dostane dar výřečnosti. Při první návštěvě jsem napsal k Blarney následující:

  • There were an extremely talkative lady in Ireland. She went to Blarney to kiss the stone. When she did it the stone began to speak.
  • The beauty of Barney Castle and the surrounding area cannot be described with words. This is the place you must see before you die.

První tweet je taková blbůstka, ale ten druhý platí ještě víc než tenkrát.

Blarney Castle

A 12 kilo? Bylo to příjemný pocit. Koncem června jsem měl skoro 115 kilo. Za těch pět měsíců se mi povedlo dát 12 kilo dolu. Teď jsem dokonce už zase docent.

Ale asi nejdůležitější je ta poslední větička. I kdybych neměl o dalších 12 kilo míň (což bych rád), tak rozhodně se tam chci zase podívat.

12:35 Přestává dojit, dokonce začína vylejzat ohnivá koule. Zatím je ale dost zima. Dávám si pro zahřátí mé oblíbené kolečko přírodou kolem hradu.

Počasí tentokrát bylo hodně proměnlivé. Naštěstí díky dobrému oblečení a botám mě to netrápilo. Na mé oblíbené kolečko se můžete podívat na mapu. Začínám u hradu a dávám se doprava po červené spodní cestou. Jakmile dojdu k rybníku, ten obejdu a pak pokračuji po červené zpět k hradu. Je to překrásná cesta s mnoha přírodními zajímavostmi. Po dokončení kolečka je dobré zajít do tajemného Rock Close.

Strom

12:45 Volala škádlivě žena, jestli už mám zbaleno. Jistě, svačinku v batohu. Takže si jdu dát něco malého…

Jojo. Bylo to jablko a „denke stangel“ (musli tyčka).

13:21 Naimpregnovat si bundu a boty byl velice rozumný nápad. Opět dojí.

Už jsem komentoval.

13:26 Nemůžu tomu uvěřit, ale porušil jsem snad všechny svoje zásady a „kissed the stone.“ a ještě dal 10 € za fotku.

Ano, je to tak. Při první návštěvě jsem nepolíbil. Při druhé také ne. Ale když jsem dělal kolečko, cosi se ve mě zlomilo a vylezl nahoru ještě jednou. A dokonce jsem vypláznul deset oči za fotku. I což, tajit to nebudu.

Have you already kissed the stone in Blarney?

14:05 Už podruhé jsem se musel vrátit k vodopádu u přacích schodů. Je velmi uklidňující.

Ten je právě v Rock Close. Strasně uklidňující místo. Škoda, že tam není lavička. Seděl bych tam klidně hodinu.

Vodopád

14:13 Tahle planeta nás vlastně vůbec nepotřebuje. Stejně tak jako každá jiná.

Člověka tam napadají různé věci.

19:32 Ja mám opravdu vážný problém, kam narvu všechny ty věci. A ještě k tomu těžký. Neměl jsem toho tolik kupovat.

A to jsem si chtěl koupit ještě atlas světa a další dvě knížky.

20:13 Že já blbec kupoval ty Rubikovy koule. Dvě!

Ano. Ony jsou totiž strašně neskladné.

Rubikova koule

20:46 Vyrazím na posledního Guinnesse. Balení počká.

21:10 is drinking Guinness on behalf of @betulie.

Co dodat?

21:25 Přečetl jsem si pár titulků na iDnesu a vidím, že mi to nechybělo.

O tom jsem už ostatně psal.

Pondělí 30.11.2009 Den poslední

11:42 Pokud limit zavazadla do podpalubí je 20 kg, měl jsem ještě 250 g reservu. Mokrý ručník jsem tedy sušit nemusel.

Den nezačal až tak špatně. V taxíku jsme si s taxikářem docela popovídali o všem možném a na letišti nechtěli ani Frank za moje zavazadlo. V duty free shopu jsem si koupil ještě Guinnessácký termohrnek.

11:53 Dal jsem si typický irský oběd (takže víceméně nicmoc). Koukám na krásné slunečné počasí venku A NECHCE SE MI DOMŮ!

Oběd takový průměrný.

11:59 Fakt je tam krásně. Ideální počasí někam na výlet (a pak do hospody na Guinnesse).

Před odletem

12:36 Takže půlhodina zpoždění už na odletu. To znamená, že v Londýně nestíhám přestup.

To už se to začalo všechno srát.

15:20 Nechápu, jak si mám enjoy the flight, když tihle fockers jsou hodinu late a já tedy will not catch můj next flight do Práglu. Damn it!

Má naštvanost byla na vrcholu. Pitomej Aer Lingus!

15:25 Dá se za 20 minut na Heathrow změnit terminál z 1 na 5 a ještě se nalodit? Zkouším to, ale nevěřím tomu.

Jistě že ne. Jen deset minut se vystupuje z tý jejich zelený motorky.

17:15 Nestihl jsem. Musel jsem si koupit novou letenku za 240 liber, což mě nas… ještě víc. Doma budu kolem půlnoci.

Skoro 8 400 Kč. To už šlo z mého.

17:52 Sedím po deseti dnech u Internetu a musím říct, že mě opravdu nebaví. Začíná to být médium až na pár výjimek na prd.

Po několika pokusech jsem našel připojení zdarma (či možná načerno, nevím) u salónku British Airways. Procházel jsem weby a všechno mi vadilo.

22:49 Malý zázrak. Jsem v (re)pub(lice). Zavazadlo již na mě čekalo. Teď 119 na Šárku (na tu divokou) pro auto a domu. Zítra asi půlden dovolená.

Jo, dovolená ráno bodla. Potřeboval jsem ji.

Úterý 1.12. Den poté

9:34 Zavšivenej jetlag. Po týdnu jsem si konečně přivykl na irský čas a teď si zase deset dní budu zvykat na náš. Další důvod se tam přestěhovat.

I když v Irsku bylo o hodinu méně, zvykal jsem si na to celou dobu. A pak zase posun hodin. Jestli někdy na něco zemřu, tak to bude na nepřizpůsobitelnost při změně času.

10:15 Vybaluju a tohle jsem našel v zavazadle. Sakra, kdo mi to tam dal?

Pár plíšků s Guinnessem

Dlouho jsem přemýtal, kdo to byl, ale pak jsem na to přišel. Byl to tenhle malej, zelenej prevít. Pak už se nelze divit tomu, že jsem to všechno nemohl zabalit.

Ostatní

Zde je ještě pár postřehů, které jsem nikam nezařadil. Většinou se jedná o tweety z první návštěvy.

V irských novinách se o Twiteru píše dost často. Více, než např. o Facebooku v těch našich.

V novinách se o Twitteru opravdu dost píše. v knihkupectví jsem napočítal na pět titulů věnujících se Twitteru. U nás jsme dost zaostalí.

Front ženskejch na záchod jsem už viděl hodně. Ale frontu asi patnácti opačnopohlavních před bankomatem vidím prvně.

Drobný postřech skoro v jednu v noci. Z bankomatu opravdu vybíraly pouze ženské. Tak to má být. Když rovnoprávnost, tak ať nás taky zvou na večeře. No ne?

Představte si Ivana Krále v hodně, ale hodně syrové a tvrdé rockové podobě říznuté grundee. Dostanete vzdáleně to, co tu hrají.

Ti kluci hráli fakt božsky. Pokud mi někdo poradíte, jak videa ze Symbienovýho telefonu převést na YouTube, dám to tam (byť předem připouštím, že kvalita není zrovna to, čím by se nahrávka vyznačovala).

Sedím na snídani venku na zahrádce, nějaká kráva tu kouří a byť má popelník na stole, vše hází na zem. Bohužel obvyklý to jev.

Dost lidí se tam chová bezohledně.

Red Lola: well, well, well, well. …Hm …Yes!

Další představení v rámci Midsummer festivalu. Bylo opravdu hodně zvláštní.

Irsko je země extrémů. Buďto těm lidem rozumím úplně, nebo vůbec. S číšníkem jsem si sice pokecal, ale nevím o čem.

Při druhé návštěvě moje schopnost porozumět byla mnohem lepší.

Plně chápu Hrabala, když čerpal inspiraci pro své postavy v hospodě. I tady je plno krásných, poetickych postaviček.

Irsko není výjimkou. Ono to víceméně platí pro všechny státy.

Tuhle baterii vymyslel debil. Z jedné díry teče teplá z druhé studená. Takže byť chcete vlažnou, tak se zaručeně spálíte.

Ne všechno je ideální.

Idiotská baterie

Všude tu v Irsku slaví den otců. Reklam je jako by krize neexistovala, v každém obchodě je otcodárkové oddělení, většinou jde u šunty.

Ihned se mi vybaví Tři sestry: „Dřív bejval březen, teď máme svátek matek, máme v tom zmatek, hlavně že je večírek.“

Živá hudba začíná v pubech v neděli v deset večer, tj. v jedenáct pražského času. To už většinou spím. Sakra! Pondělí bude kruté.

Doteď to nechápu. Obecně platí, že živá hudba je v pátek a pak v neděli. Jakoby se v pondělí nikam nechodilo.

Fakt to nebyla fáma, ti bláznové jezdí vlevo. Připadám si jak na druhé straně zrcadla. Je to hnus.

Pro některé jedince to může mít špatné následky. Např. žaludeční nevolnost či bolest hlavy.

Pár fotek z Irska

Něco odkazů

Zde máte pár nekategorizovaných odkazů pro další informaci o Irsku.

Závěrem

V Irsku není možné zůstat na jednom místě. Irsko se musí procestovat celé. Každý kout je jiný. Musím potvrdit to, co jsem na Twitter napsal již při mé první návštěvě: „Ireland is an extraordinarily beautiful country in details.“

Ireland is an extraordinarily beautiful country in details

Související články:
Anglická slovíčka na Twitteru (28.01.2010)
Blog je mrtev, RSS je mrtvé, ať žije Twitter (20.06.2009)

[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Slávek Rydval | Počet komentářů: 2 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

  Čtenář
Jméno:
Heslo:


Registrace | Info
Zapomenuté heslo

  Vyhledávání

Hledej
na Nawebce!


Rozšířené vyhledávání
Ubytování ve StrmilověUbytování velkých skupinRybník KomorníkKunžakJindřichohradeckovodlitniČeská KanadaKoupání v Jižních ČecháchHistorické ubytováníStrmilovský šachový klubSportovní rybolovEldorádoVodní ráj

  Kalendář
<<  Srpen  >>
PoÚtStČtSoNe
 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31    

  Reklama


rkEdit především pro vývojáře
rkEdit především pro vývojáře